úterý 3. září 2019

Dovolená s bydlíkem

 Po hodně dlouhé době vkládám report z letní dovolené. Vrátili jsme se sice už před měsícem, ale pořád nemůžu vstřebat zvláštní smutek. Ne ten chvilkový, že báječné cestování skončilo, který je vystřídán těšením na domov. Tohle je jiné ...

 Ale nejdříve: kde že jsme to vlastně byli!?
S naším bydlíkem (obytným autem ) jsme v červenci projeli tři pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
 Počasí bylo moc příjemné - slunečno a teplo, ale ne vedro a u moře osvěžující větřík.
 Moře je krásné a pobřeží různorodé. Někde jsou pláže písečné jak na francouzské riviéře, jinde jsou oblázky a někde balvany, připomínající Švédsko.










 Rozhodně se nebudete tísnit v davu. Hustota obyvatel na kilometr čtvereční je asi čtvrtina té naší a turistický ruch tu ještě nenabyl masivnosti. Vybavení a zázemí pro rekreanty je však perfektní. Parkoviště, většinou bez poplatků, s WC a vodou, přístřešky se stoly, grily k volnému užití, na plážích převlékárny.






 Ve vnitrozemí spousta jezer a památek, kterých si tu evidentně, vzhledem k pohnuté historii, váží a udržují je, nebo obnovují.


















 Architektura je už taková severská. Převládají domy s dřevěným obložením.





 Tak jsem se rozepsala a dala fotek víc než jsem plánovala ...
... tudíž ať to není zdlouhavé - ten smutek odložím na příště.

J.

pátek 12. července 2019

Čas výletů

 Po dlouhé době sedám k počítači, abych konečně zaznamenala náš první prázdninový výlet. O prodlouženém víkendu minulý týden, k Polici nad Metují do Broumovské vrchoviny.

 Uvítal nás tu pěkný podvečer.





 A další dny výlety do krajiny balvanů a zvláštních skalních útvarů.





 







 Hezké léto všem.

J.

čtvrtek 13. června 2019

Zeleno

 Předevčírem, kvůli novým brýlím na dálku, návštěva očního. Nesedlo mi rozkapávání očí. Ještě druhý den jsem měla roztažené zorničky jak sova, problém zaostřit. K tomu to slunce - nic moc.
 Dnes jsem docela vděčná, že je u nás celý den pod mrakem.
 A pohled do zeleně je opravdu balzám pro oči.









J.

úterý 4. června 2019

Emoce

 V uplynulém týdnu došlo na zákrok u zubaře. Rozlomený zub musel ven. Jak já byla "vyklepaná". Ani nevím proč, ale hrozně. Ta úleva a radost, když jsem odcházela z ordinace domů, byla o to větší - ohromná.

 Zrovna když jsem se chystala vyrazit k zubaři, stavila se na chvilinku moje kamarádka, se kterou se známe snad od narození. Aniž bych jí cokoliv předem říkala, přesně vytušila, kdy se má objevit. Velká vzpruha. Jsem tak moc ráda, že ji mám.

 Po dlouhé době jsme na konci týdne byli v Praze. Rozhodně bych se zpátky do Prahy stěhovat nechtěla, ale narodila jsem se tam, prožila tam, pořád ještě, nejdelší část života. Padla na mě nostalgie... Po návratu ale přišel ten blažený pocit, že jsme zase doma a jsme tu spokojení.







 Někdy je zvláštní a dobré svoje emoce prožít a nekorigovat je rozumem.

J.

úterý 21. května 2019

Terezín

  O víkendu návštěva Terezína.







 Připomínka toho, kam až jsou lidé schopní zajít ...

 Myslím si, že touhu bezmezně ovládat, ubližovat, ničit, má v sobě málokdo, ale pokud je to zdatný manipulátor, za kterým jde dav, neštěstí je na světě. V každé společnosti a v každé době.

J.