Malé tvoření z mého obchodu

 Asi nejčastěji chodí ke mně do obchodu nakupovat maminky - tvořilky. Občas mi přinesou i nějaký výtvor svůj, nebo svých dětí. Navzájem si předáváme inspiraci.
 Teď jsou aktuální vánoční skřítci.

 Toto je pár věcí, které koupíme ...

... venku najdeme nějakou šišku ...

... a máme skřítka.

 Tak ať to dětem do Vánoc pěkně uteče a nám starším zas tak moc rychle nemusí.

J.

Sychrov

  Uplynulý víkend to na žádné větší rodinné výletování nevypadalo. Bylo co dělat doma a počasí nic extra, prostě podzim. Ale na chvíli změnit prostředí, bez nějakého velkého plánování, jen tak si "odskočit od plotny", obzvlášť když máme tolik atraktivních míst doslova za humny, je dobré.

 Návštěvy zámků mám spojeny spíš s letní sezónou, ale zámek Sychrov u Turnova má otevřeno po celý rok. A když je sychravo, proč nezajet na Sychrov.

 Daly jsme si sraz s kamarádkou, sedly na autobus a za chvilku jsme tam byly.

 Prohlídka sídla Rohanů byla zajímavá a celý areál měl moc hezkou melancholickou atmosféru.

 Potom jsme se ještě šly provětrat do podzimního lesa.

Kdybyste nevěděli kde je nejhezčí ulice, tak kousek od zámku :).

 Příjemné podzimní dny.

J.

Dušičky

 V sobotu byla atmosféra na turnovském hřbitově skutečně dušičková.
 Toto místo na mě silně působí. Mariánský kostel, ač s navždy nedokončenou věží, je kouzelný.

 Čas zastavit se a zavzpomínat.

J.

Podzimní výlet

 Po dlouhatánské době jsme využili prodloužený víkend a pěkné počasí k podzimnímu výjezdu bydlíkem.
 Na několika blozích jsem se nechala inspirovat malebností Brd a atmosférou letního sídla Karla Čapka ve Strži.

 První zastávku jsme měli v obci Chaloupky a udělali si procházku k hradu Valdek.

  Pak už jsme zamířili ke Staré Huti na Strž.

 Nádherně podzimně zbarvená krajina zalitá sluncem a genius loci domu a zahrady ...

 Hezké podzimní dny.

J.

DIY

 Dnešní výtvor je dozvukem léta a šumění moře. Zdobí nám koupelnu.

 Základem se stal mušličkový náhrdelník z dovolené u moře, který už pár let ležel na dně krabičky s korálky. A jelikož to, co už několik let nenosíme, nepoužíváme, nebudeme potřebovat nejspíš ani v dalších letech, je načase se toho zbavit ... nebo upcyklovat.
 Pro doplnění korálky evokující slunce, písek a vodu. Zavěsit na bambusovou tyčku. A je hotovo.

 Hezký podzim přeju.

J.

Můj projekt - dílna

 Doma stále nemám doladěnou ložnici. O chystaném malování (hlavně škrábání stěn ) v celém domě ani nemluvím. Plánovaná předělávka chodby je zatím také v nedohlednu.
 Plánů hodně, času a energie už méně.
 No, a já si ještě vysním dílnu.
Je to zatím skoro prázdná, velká místnost nad mým obchodem ... a jsou tam krásné staré ošuntělé podlahy.

 Tuto dlažbu se nám nikde doma nepodařilo zachránit.

 Vy, kteří tvoříte něco rukama, mi možná dáte za pravdu, že největší odhodlání vyžaduje připravit si pracovní prostor a všechno potřebné, a potom zase všechno uklidit a dát do pořádku, když nemáte na tvorbu vyhrazený prostor, kde nikomu rozdělané dílko nepřekáží a tvůrčí nepořádek nevadí.
 A já prostě dílny a ateliéry miluju.

J.

Dovolená s bydlíkem - část 2.

 Dnes pokračování o dojmech z cesty po Litvě, Lotyšsku a Estonsku.

 Venkov a příroda jsou malebné.

 Velká část obyvatelstva žije v hlavních městech Vilniusu, Rize a Tallinu. Všechno jsou to pulzující metropole s krásným historickým centrem.

  Výletních cílů je spousta.

  Hezká dovolená v přívětivém a klidném prostředí.

  Právě na této cestě jsem si uvědomila, jak je to otřepané rčení, že všechno je to v lidech, pravdivé.

 Podle mého povrchního pozorování si myslím, že nejlépe si žijí v Estonsku, v těsném závěsu je Litva, Lotyšsko lehounce pokulhává. Spíš jen v úpravnosti prostředí a rychlosti postupu oprav a budování, ale na té pomyslné startovní čáře měly asi všechny tři státy stejné podmínky. Jedni svou příležitost využili na sto procent, jiní méně.

 V podstatě jsou si ale ty země hodně podobné.
 Například mě tam zaujalo, jak si lidé udržují zahrady. Nikde žádná odkladiště nepotřebných krámů a vraků, ale vzorně zastřižené trávníky.
 Pozemky jsou často neoplocené.
 Součástí mnoha zahrad je stožár se státním symbolem v podobě praporu.
 Pro čápy, kterých jsou tam stovky, staví plošiny a konstrukce na založení hnízd a to i rozvodné podniky na sloupech vedení.
 Na malých polích, která se střídají s loukami a lesíky, pěstují různé plodiny, ale chybí velké lány např. řepky.
 Navštěvují často hřbitovy, dokonce si k hrobům umístí i lavičku, aby mohli pomeditovat.
 Staří i mladí chodí hojně do kostela na mše.
 Dost lidí, nejen mladých, umí dobře anglicky.
 O víkendech vyrazí radši ven, než do nákupního centra.
 I v malých obcích dobře fungují různé obchůdky.
 V obchodech velkých i malých, ve městech i na venkově, je úžasná nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, ryb, pečiva, cukrářských výrobků aj.
 Pro někoho malichernosti. Ale různé takové detaily formují celkovou životní úroveň a vypovídají o hodnotách lidí.

 Nelze pořád argumentovat tím, že to zničila válka, ono nám zakázali komunisti, tamto zavinila socialistická výchova, teď nám něco diktuje EU ... V porovnání se zmíněnými státy určitě ne.
 Všechno je to v lidech. Jak lehce se podvolí, jak rychle vzchopí, kam až dovolí komu zajít, co jsou ochotni tolerovat, jak hluboké jsou jejich morální hodnoty.

 Lidé tam mají svou víru a hrdost - a to je, myslím, to hlavní.

 Vírou nemyslím jen chození do kostela, ale nese s sebou lpění na určitých zásadách slušnosti a nedovolí tak snadno propadnout apatii, že všechno je stejně jedno.
 Hrdostí na svůj národ nemyslím jásání a bujné slavení, když naši hokejisté vyhrají, ale to, že se lze spolehnout, že spoluobčané nevymění svou čest a přesvědčení za přislíbení osobních výhod.

  A z čeho že mám ten smutek? Z toho, že my svou příležitost možná zase na čas promarnili.
 Naděje ale umírá poslední. Tak pevnou naději všem.

J.