Zobrazují se příspěvky se štítkemdomov na kolech. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdomov na kolech. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 19. října 2020

Podzimní výlet

  Víkendový výlet do Kuksu.

 Ač sychravo, tak bylo moc příjemné zase někam vyrazit. Ještěže si hotel i hospodu vozíme vlastní. 🚐







 Areál hospitálu Kuks, který nechal vystavět hrabě Špork, to jsou hlavně sochy Matyáše Bernarda Brauna a okrasně - užitková zahrada. I v tomto ročním období plná barev, květů a plodů.




















 Přeji hezký podzim a pevné zdraví.


J.


čtvrtek 31. října 2019

Podzimní výlet

 Po dlouhatánské době jsme využili prodloužený víkend a pěkné počasí k podzimnímu výjezdu bydlíkem.
 Na několika blozích jsem se nechala inspirovat malebností Brd a atmosférou letního sídla Karla Čapka ve Strži.

 První zastávku jsme měli v obci Chaloupky a udělali si procházku k hradu Valdek.





  Pak už jsme zamířili ke Staré Huti na Strž.













 Nádherně podzimně zbarvená krajina zalitá sluncem a genius loci domu a zahrady ...

 Hezké podzimní dny.

J.

čtvrtek 5. září 2019

Dovolená s bydlíkem - část 2.

 Dnes pokračování o dojmech z cesty po Litvě, Lotyšsku a Estonsku.

 Venkov a příroda jsou malebné.











 Velká část obyvatelstva žije v hlavních městech Vilniusu, Rize a Tallinu. Všechno jsou to pulzující metropole s krásným historickým centrem.








  Výletních cílů je spousta.














  Hezká dovolená v přívětivém a klidném prostředí.

  Právě na této cestě jsem si uvědomila, jak je to otřepané rčení, že všechno je to v lidech, pravdivé.

 Podle mého povrchního pozorování si myslím, že nejlépe si žijí v Estonsku, v těsném závěsu je Litva, Lotyšsko lehounce pokulhává. Spíš jen v úpravnosti prostředí a rychlosti postupu oprav a budování, ale na té pomyslné startovní čáře měly asi všechny tři státy stejné podmínky. Jedni svou příležitost využili na sto procent, jiní méně.

 V podstatě jsou si ale ty země hodně podobné.
 Například mě tam zaujalo, jak si lidé udržují zahrady. Nikde žádná odkladiště nepotřebných krámů a vraků, ale vzorně zastřižené trávníky.
 Pozemky jsou často neoplocené.
 Součástí mnoha zahrad je stožár se státním symbolem v podobě praporu.
 Pro čápy, kterých jsou tam stovky, staví plošiny a konstrukce na založení hnízd a to i rozvodné podniky na sloupech vedení.
 Na malých polích, která se střídají s loukami a lesíky, pěstují různé plodiny, ale chybí velké lány např. řepky.
 Navštěvují často hřbitovy, dokonce si k hrobům umístí i lavičku, aby mohli pomeditovat.
 Staří i mladí chodí hojně do kostela na mše.
 Dost lidí, nejen mladých, umí dobře anglicky.
 O víkendech vyrazí radši ven, než do nákupního centra.
 I v malých obcích dobře fungují různé obchůdky.
 V obchodech velkých i malých, ve městech i na venkově, je úžasná nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, ryb, pečiva, cukrářských výrobků aj.
 Pro někoho malichernosti. Ale různé takové detaily formují celkovou životní úroveň a vypovídají o hodnotách lidí.






 Nelze pořád argumentovat tím, že to zničila válka, ono nám zakázali komunisti, tamto zavinila socialistická výchova, teď nám něco diktuje EU ... V porovnání se zmíněnými státy určitě ne.
 Všechno je to v lidech. Jak lehce se podvolí, jak rychle vzchopí, kam až dovolí komu zajít, co jsou ochotni tolerovat, jak hluboké jsou jejich morální hodnoty.

 Lidé tam mají svou víru a hrdost - a to je, myslím, to hlavní.






 Vírou nemyslím jen chození do kostela, ale nese s sebou lpění na určitých zásadách slušnosti a nedovolí tak snadno propadnout apatii, že všechno je stejně jedno.
 Hrdostí na svůj národ nemyslím jásání a bujné slavení, když naši hokejisté vyhrají, ale to, že se lze spolehnout, že spoluobčané nevymění svou čest a přesvědčení za přislíbení osobních výhod.

  A z čeho že mám ten smutek? Z toho, že my svou příležitost možná zase na čas promarnili.
 Naděje ale umírá poslední. Tak pevnou naději všem.


J.