Cesta k vlastnímu domu - 3

 Všechno zlé je k něčemu dobré.
 Na naší cestě k bydlení určitě.

 Dneska si vůbec nedokážu představit, že bychom bydleli v nově vznikající zástavbě, kde ještě dlouhá léta bude okolo stavební ruch, s polem, které se bude měnit na další stavební pozemky, za zády. Taková je současná realita na našem bývalém pozemku.

  Během ročního bydlení na chalupě jsme se nejenom nenásilně přerodili z Pražáků na venkovany, ale hlavně jsme potkali náš dům. Čekal na nás. Původní majitelé ho už nějaký čas nabízeli k prodeji, ale zájemcům nevyhovoval dispozičně. Já jak vkročím do nějakého obytného prostoru, už v duchu projektuji, přestavuji ... Při první prohlídce jsem úplně viděla jak to bude, kde co bude ... Jak jsem dříve chtěla nový dům, tak jsem nyní milovnicí starých domů s "duší". Tomu našemu bude 90. Místní pan archivář dohledal dokonce původní stavební projekt.

Kuchyň jsme přesunuli ze samostatné místnosti do té větší a vznikla velkorysá obytná kuchyň s jídelnou.
V menší místnosti je obýváček - takový televizní, nebo čtecí pokoj.

Byl by hřích nevyužít velkou půdu k bydlení. Dnes pokoj dětí.
Komora, což bylo jen zákoutí bez uzavření, si úplně říkala o vestavbu druhé koupelny.

 Z toho, co v původním stavu vydalo na 2+1 máme dnes 4+kk, nebo 3+ obytná kuchyň (to je v celku jedno ) a bohatě to stačí.

 Nejdříve jsme zobyvatelnili jedno patro a po nastěhování pokračovali v budování.

 Postupně se vylouplo i podkroví.

 To budování je takový nikdy nekončící proces. Tedy už to není se sbíječkou a sutí kam se podíváš, ale ta jemnější verze. Přece jen uplynulo již skoro 14 let a vkus i životní potřeby se vyvíjí. No ale řekněte - co stojí za to budovat víc než domov.

 Užijte si hezký víkend.

J.