Cestování za hranice všedních dnů - počtvrté

 Pokračujeme do Camaret-sur-Mer. Značení nás dovede do stání pro obytňáky. Potřebujeme opět napustit /vypustit nádrže a přeprat nějaké prádlo. Nejdříve ale průzkum okolí. Louka s menhiry je hned v sousedství.

 A potom do města.

Procházka na zdejší mys.

 Další mys, na kterém nacházíme příjemné parkoviště, už skoro plné kolegů, je pointe du Van.

 Druhý den výlet do města Pont-Aven. Je plné malířských ateliérů a galerií.

Příští zastávka - Le Pouldu.

Tady zažíváme francouzské bujaré veselí. Francie dnes (15.7.) vyhrála na mistrovství světa ve fotbale. Na každém domě státní vlajka, auta ověšená vlajkami troubí, dokonce dýmovnice vypouští
francouzskou trikoloru.

 Za zmínku stojí město Saint-Nazaire, které navštěvujeme hlavně kvůli mému muži. Je tu ohromný kryt, který za války sloužil nacistům jako ponorková základna.

Ve městě má pobočku výroba letounů Airbus. Když jsme odjížděli, zrovna klesala k zemi obrovská létající "obluda". Ze zpráv jsme se teprve dověděli, že probíhal zkušební let nového Airbusu Beluga XL.
Za mne, pokud bych žila ve Francii u moře tak v tomto městě fakt ne! Velikánský přístav, průmysl, to má vliv na složení obyvatelstva a podobu města. Tady francouzský šarm chybí. Samozřejmě ani ve Francii to není jen krásné. O tom cestování také je, aby si člověk vážil svého domova a nedělal si iluze o životě jinde.

 Chtě nechtě se musíme stáčet zpět. Vlastně už ne v Bretani, ale v Normandii si nesmíme nechat ujít monumentální Mont-Saint-Michel. Abychom se tu "upíchli" a mohli na pevnost dojít, musíme se ubytovat na placeném velkoparkovišti v sekci pro obytňáky.

 A teď už opravdu postupovat k domovu. Po cestě ještě nějaká zastavení jsou.
Rozhodně Alabastrové pobřeží, ...

... městečka ...

... a pláže s památkami na válku.

  Rádi bychom se do Francie ještě podívali, ale teď už se těšíme domů.

J.

Jedeme dál ...

 Naše další trasa bude kopírovat pobřeží. Od moře vane velmi osvěžující vítr, což je vzhledem k vedru, které tu teď panuje, moc příjemné.

 Zastavujeme na Pointe du Grouin. Krásné výhledy na moře, dramatická skaliska, maják.

Najdou se tu i písečné pláže. Rodina jde hned do plavek a hurá do moře. Já se s naším psem vracím pěknou procházkou k autu. Na zdejší pláže nesmí psi (to platí po celé další trase, narozdíl od pláží na francouzském pobřeží Středozemního moře). Mě to nevadí. Díky větříku je příjemně a v klidu si užívám.
 Potom přejíždíme do města Lancieux. Tady nacházíme klidné parkoviště, tak zabivakujeme na noc.

Výhled máme na záliv, který je při odlivu (ten zrovna je ) souší.

Příliv a odliv je tady velikánský. Tam, kde jste se před pár hodinami koupali, najednou k okraji moře sotva dohlédnete. Příliv nastal asi kolem třetí hodiny v noci (zaznamenala jsem jen šplouchání vln ) a ráno jsou lodě zase na suchu.

 Pokračujeme na Cap Fréhel.

Nejlepší mistr zahradník - příroda.

 Krátká zastávka v Pléneuf-Val-André. Na noc nezůstaneme, protože na zdejším parkovišti je pro obytňáky zákaz. Bivakujeme na parkovišti u zálivu Saint-Brieuc.

 Poznávání okolí střídá cachtání v moři a naopak.

 Dál nás cesta vede na výběžek u Lampaul-Plouarzel. Kolem nás širý oceán a západ slunce. Vzhledem k hodně západní poloze se tento pohled naskytl až ve 22.20 hod.

 Uděláme si zase přestávku, abych vás neunavila dlouhatánským sloupcem fotek. Příště to už dorazíme až domů. Také můžu přidat pár tipů pro ty, které by tento styl cestování lákal. Myslím, že jsem schopná zodpovědět i konkrétní vaše dotazy ohledně bydlíkaření. Je to už pár let, co jsme pořídili našeho prvního bydlíka a v kolech máme několik desítek tisíc kilometrů.

J.

Francie - Bretaň

 Dneska další vzpomínka na prázdniny.

 Cestou k oceánu se ještě zastavujeme ve městě růží - Provins. Je proslulé pěstováním růží. Vyrábí se tu růžový med, cukrovinky, voňavky, mýdla ...

Můj muž si připomněl své roky na gymnáziu, kdy tu byl, protože coby třída francouzštinářů měli družbu s místním gymnáziem.

Ten malebný komplex je ono gymnázium.

 Konečně stojíme na atlantickém břehu.

Tady v historické části, původně ostrovního města Saint-Malo.

Při procházce po hradbách jdete kolem druhého či třetího patra kamenných domů. Po očku nakukuji do otevřených francouzských oken a kochám se. Vysoké stropy, kované lustry, krémové stěny, bílé splývavé závěsy, dřevěné podlahy, pohovky s bílými přehozy ... óch.

Ubytovali jsme se v nové části města, na pevnině, která je spojena s původní částí molem. Tentokrát jsme zvolili stání pro obytná auta, protože potřebujeme doplnit vodu do nádrže, vypustit odpadní nádrž a chemické WC. Ve Francii jsou tato stání většinou dobře vybavena a cena okolo 10 eur za 24 hodin.

 A teď už začíná naše putování podél břehů oceánu.
 Tak zase příště.

J.

Po prázdninách ...

 ... opět aktivní. V mém obchodě (papírnictví) je na začátku školního roku docela živo. Po prázdninovém útlumu mi nějak nejde najet na běžný všední režim. Podobně to mívám po vánocích v lednu.

  Abych tu dlouhou mezeru zde vyplnila aspoň teď, tak pár ohlédnutí do doby dovolených.
  My jsme vyrazili dvakrát. Nejdříve do Francie a pak po Česku. Samozřejmě obytňákem. Jinak bych už snad ani cestovat nemohla.
  Každým rokem mám větší "cestovní horečku". Přitom letos se jednalo o maximálně 18 dní v kuse (v minulosti to byl i měsíc ). Nabalit všechno potřebné, ale nic přebytečného (když vás s obytným autem do 3,5 tuny zváží třeba v Německu na dálnici a přesáhnete hmotnostní limit, tak se to může prodražit). Pořád je to ale pohoda, postupně si věci ukládat do skříněk, oproti tomu zaklapnout nacpané kufry a vyrazit např. směr letiště.
  Pak si zajistit zalévání kytek, občasné vybírání došlé pošty, potvrzení z veteriny na cesty do zahraničí pro psa, odvézt morčátka na hlídání ... a můžeme jet ... máme všechno? ... nenechali jsme rozsvíceno? ... jsou okna zavřená? ... jedem!

  Po loňské cestě po francouzském pobřeží Středozemního moře, letos směřujeme k pobřeží Atlantiku do Bretaně.
  První část cesty - německou dálnici přeskočím.
  A je tu první noc ve Francii ...

... u jednoho z mnoha jezer.

 Moc ráda nakukuji do zahrad.

Zastávka v Paříži. Dorazili jsme kvečeru a procházka byla víceméně noční, mnohem příjemnější než za slunečního žáru.

 Bonne nuit. Odjíždíme půl hodiny po půlnoci.

 Potkáváme řadu malebných městeček ...

 ... než dorazíme k pobřeží. "Cesta je cíl."

Tak pro dnešek asi stačí, že?

J.