Po prázdninách ...

 ... opět aktivní. V mém obchodě (papírnictví) je na začátku školního roku docela živo. Po prázdninovém útlumu mi nějak nejde najet na běžný všední režim. Podobně to mívám po vánocích v lednu.

  Abych tu dlouhou mezeru zde vyplnila aspoň teď, tak pár ohlédnutí do doby dovolených.
  My jsme vyrazili dvakrát. Nejdříve do Francie a pak po Česku. Samozřejmě obytňákem. Jinak bych už snad ani cestovat nemohla.
  Každým rokem mám větší "cestovní horečku". Přitom letos se jednalo o maximálně 18 dní v kuse (v minulosti to byl i měsíc ). Nabalit všechno potřebné, ale nic přebytečného (když vás s obytným autem do 3,5 tuny zváží třeba v Německu na dálnici a přesáhnete hmotnostní limit, tak se to může prodražit). Pořád je to ale pohoda, postupně si věci ukládat do skříněk, oproti tomu zaklapnout nacpané kufry a vyrazit např. směr letiště.
  Pak si zajistit zalévání kytek, občasné vybírání došlé pošty, potvrzení z veteriny na cesty do zahraničí pro psa, odvézt morčátka na hlídání ... a můžeme jet ... máme všechno? ... nenechali jsme rozsvíceno? ... jsou okna zavřená? ... jedem!

  Po loňské cestě po francouzském pobřeží Středozemního moře, letos směřujeme k pobřeží Atlantiku do Bretaně.
  První část cesty - německou dálnici přeskočím.
  A je tu první noc ve Francii ...

... u jednoho z mnoha jezer.

 Moc ráda nakukuji do zahrad.

Zastávka v Paříži. Dorazili jsme kvečeru a procházka byla víceméně noční, mnohem příjemnější než za slunečního žáru.

 Bonne nuit. Odjíždíme půl hodiny po půlnoci.

 Potkáváme řadu malebných městeček ...

 ... než dorazíme k pobřeží. "Cesta je cíl."

Tak pro dnešek asi stačí, že?

J.