Vyrůstala jsem v sídlištním bytě. Už v dospívání jsem si začala představovat jaké by to bylo báječné jednou mít vlastní dům. Kreslila jsem si návrhy, půdorysy, rozmístění nábytku. Některé výtvory ještě mám.
Rozhodně jsem byla přesvědčená, že to bude dům nový, postavený podle mých návrhů, s moderním nábytkem ...
Později, s mým manželem (tehdy ještě budoucím ) jsme si vybudovali byteček v garsonce (krásné, atypické ) v domě z roku 1936. Tam se ve mně začal utvářet vztah k atmosféře starých domů. Bylo to budování vpravdě od základů.
Bydleníčko hezké (pro dva + pes ), ale malé (pro rodinu s dětmi ).
Takže co dál? Teď už by bylo krásné mít ten domeček ... Pořád jsme ještě mysleli, že budeme stavět, aby byl dům podle našich představ. Rozhodli jsme se pro přesun z Prahy do Českého ráje (tedy přesun faktický jsme plánovali až bude postaveno ). Jednak zdejší prostředí nám lépe vyhovovalo pro život a druhak dostupnost pozemků příznivější. Pozemek (sice nebyl přesně podle našich zidealizovaných představ - ve starší zástavbě se vzrostlou zelení, ale starší zástavba byla nedaleko a ta zeleň časem doroste ) byl zakoupen.
A může začít ta tvůrčí etapa budování ... jsme si říkali. Ale ... začala etapa netvůrčí, úřední.
Jen na to vzpomínám a jsem vyčerpaná.
... také mě bolí zub. Už se vám někdy následkem obyčejné rýmy vytvořil zánět pod zubem a v přilehlém okolí? Mě (klasicky ) v pátek večer. To je ale na jiné vyprávění 😀.
Pokračování příště.
Hezký den a pevné zdraví.
J.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář. Je pro mě cennou odezvou.